prevence poškození patříte k lidem, které třídění oblečení nebaví a každá snaha o pořádek skončí do týdne chaosem, nezačínejte s velkým předsevzetím. Začněte tím, že si snížíte počet rozhodnutí, která musíte každý den udělat. Praktický trik je zavést takzvané zóny podle frekvence nošení: věci, které nosíte nejčastěji, dejte na jedno dostupné místo v úrovni očí, sezónní a příležitostné kusy výš nebo do méně přístupných částí. Nemusíte přitom nic složitě přerovnávat podle barev ani kategorií; stačí, když víte, že to, co ráno potřebujete, je na dosah a neztrácí se mezi věcmi, které vytáhnete jednou za čas. Tím se organizace šatníku stává spíš otázkou rozmístění než dlouhého třídění.

Druhý krok je omezit tření při ukládání. Místo skládání do vysokých hromad používejte systémy, které zvládnete „hodit a zavřít“: otevřené přihrádky, koše na drobnosti, ramínka na to, co se mačká, a jeden koš na „ještě nevím“. Právě tenhle koš je klíčový, protože brání tomu, abyste kvůli jednomu nejasnému kusu oblečení začali přeskládávat celou skříň. Pokud něco není jasně špinavé, ale ani to nechcete vrátit mezi čisté, dejte to do koše a jednou týdně ho krátce projděte. Organizace šatníku tak zůstane udržitelná i pro toho, kdo nerad rozhoduje na místě a raději věci odkládá.

Třetí zásada zní: udělejte z údržby krátký rutinní úkon, ne projekt. Stačí deset minut jednou týdně doplnit prázdná ramínka, vyprázdnit koš na nejasné kusy a vrátit na místo to, co se válí venku. Pomáhá i pravidlo „jedno dovnitř, jedno ven“ u nových kusů a jednoduchý limit na počet věcí v jedné zóně, aby se přihrádky nepřecpávaly. Když narazíte na kus, který nenosíte, neřešte hned, komu ho dát; dejte ho do bedny s datem a po měsíci se rozhodněte. Cílem není dokonalý pořádek, ale stav, kdy ráno najdete čisté a vhodné oblečení bez zbytečného přemýšlení. Právě v tom spočívá funkční organizace šatníku pro lidi, kteří třídění příliš neholdují.